Smysluplné recenze a skrytá reklama, opinion leaders, příjmy blogerů, agentury

Tahle témata slibuju už dlouho, takže jsem ráda, že konečně je na to dost času …. Předem upozorňuju, že to bude asi delší, protože jsem nakonec do článku spojila více bodů, které spolu ale souvisí.

Vezmu to primárně z pohledu toho našeho holčičího světa, tedy beauty blogů a blogerů, ale mnoho informací platí samozřejmě v obecné rovině i pro jiné oblasti.   

Na FB stránce blogu jsem se ptala, jaké jsou vaše nákupní zvyklosti, resp. zda před nákupem čtete recenze, jakou jim dáváte váhu, jak vnímáte PR recenze apd.

A taky jsem se ptala, zda více recenzí na jedno téma v krátkém časovém úseku je pro vás přínosem, nebo vás naopak případně i od nákupu odradí.

Zajímavá myšlenka, která padla v debatě, byla určitě ta, že ve chvíli, kdy zvlášť u dražšího kousku potkáte více PR recenzí, bere to jaksi pocit exkluzivity z vašeho případného nákupu, dostaví se pocit určité „přesycenosti“ a taky mizí chuť utrácet.

Bylo tím vcelku přesně vystihnuto, co zná většina dobrých obchodníků, tedy fakt, že cokoliv je poskytnuto zdarma či za výrazně nízkou cenu, tak snižuje do budoucna hodnotu dané věci či služby, nebo mění minimálně její vnímání a nejčastěji to vede ke spekulacím, zda je pak plná cena adekvátní a to hlavně v okamžiku, kdy žádáte po někom její zaplacení.

Je pravdou, že jistá exkluzivita a cena, která nepřipouští podobné diskuse, dodává nakonec výrobku kouzelnou auru a dělá ho pro zákazníka lákavějším.

Ostatně ví to ve firmě Louis Vuitton a proto neposkytují žádné slevy či akce 1+1 zdarma a zboží koupíte jen v jejich buticích, ví to taky ve firmě Chanel a tak oficiálně Chanel mívá velmi málokdy slevy (výrazně méně často než jiné značky) a navíc nepodporuje ofico internetový prodej a to právě z důvodu zachování jisté exkluzivity značky. A ani jedna z těchto firem se rozhodně na pokraji bankrotu nepotácí. 

Takže skutečně může u některých potencionálních zákazníků záplava PR recenzí vyvolat výše popsané pocity a snížit chuť k nákupu, resp. zaplacení plné ceny za produkt.

Tím se dostáváme k druhům recenzí, které dnes můžeme potkat. Shrneme ale jen ty hlavní, které se vyskytují na blozích.

 

 

PR recenze vs. zákaznické recenze

Zásadní rozdíl mezi PR recenzí a zákaznickou recenzí je hlavně v tom cíli. Zatím co čistě zákaznickou recenzi můžeme vnímat spíš jen jako zajímavý tip či postřeh od nějaké jiné zákaznice firmy, kterou nevážou žádné případné smluvní podmínky o spolupráci s firmou, tak PR recenze má proti tomu vyšší cíle, přesněji zvýšení prodeje produktu či služby nebo celkově značky.

S tímto záměrem jsou PR produkty (někdy taky v ČR eufemisticky nazývané dárky) rozdávány. Ten cíl má samozřejmě firma. Bloger je jen nástrojem. A je čistě na něm, jak výslednou recenzi pojme a nakolik se nechá omezit či manipulovat případnými podmínkami firmy.

Proto nejde říct, že jen zákaznické recenze jsou dobré či vynášet podobné přísné soudy, protože byť se jedná o PR recenzi, může být čtenářům k užitku a může přinést zajímavé postřehy.

Na druhou stranu z praxe bych řekla, že obchodníci jsou velmi specifickou kategorií lidí, která je v manipulaci lidmi excelentní, na tyto obchodní praktiky existují už řadu let velmi speciální a efektivní školení a je tedy otázka na kolik je bloger schopný být případně takovému odborníkovi rovnocenným soupeřem v dojednávání případné spolupráce.    

Kdysi blahé paměti byly české blogy plné jen zákaznických recenzí, ale nemá smysl nad dobou dávnou minulou brečet, ono to totiž nikdy nebylo tak růžovoučké, jak si možná nostalgicky namlouváme – ve chvíli, kdy vznikaly české kosmetické blogy, už se v zahraničí dávno blogovalo o sto šest a PR recenze tam byly zajetým standardem. A ruku na srdce, kdo z nás nesleduje a nečte i blogerky mimo ČR a SR už jakou dobu, že? A taky nepřejeme snad českým holkám a ženám stejný úspěch jako má třeba Carly Babel?

Vím, že existuje určitý trend tvrdit, že PR recenze „ze zásady nečtu“. Osobně si myslím, že to je trochu nesmyslná póza. Ta selekce logicky nikdy nemohla být 100%, zvlášť pokud čte člověk více blogů a taky si myslím, že i PR recenze může poskytnout přínosné informace a nemusí být nutně špatná a tak jejich striktní zavrhování není rozumné.

Takže i PR recenze ve výsledku může být ok. Záleží na více faktorech, ale to jistě většina z vás chápe a o některých si ještě povíme.

Co ale ok není určitě, tak je neoznačování PR produktů… a reklamních sdělení. Je potřeba si totiž přiznat, že dnešní blogosféra je už dávno i o něčem jiném, než jen přátelském pokecu o kosmetice a dodržování pravidel by bylo jedině zlepšením pro čtenáře či odběratele.

Takže jdeme na další bod a rovnou kousneme do toho kyselého jablka.

 

 

Označování PR produktů a reklamních sdělení

Vzhledem k tomu, že mnoho zemí není ke skryté reklamě (o té bude ještě řeč) tak benevolentní jako jsme my v naši malé sladké zemi, tak zahraniční blogeři zkrátka nad tím nemeditují a rovnou to tam klepou, jak to je a ani by je nenapadlo zamlčovat původ produktu, u nás této otevřenosti přecházelo období trochu trapného lavírování a mlžení, které zasadilo těžkou ránu vzájemné důvěry, která mezi blogerem a čtenářem vzniká jen velmi pozvolna…  

A můžeme si tady říkat, že jako jsme to nevěděly a tak vůbec…a vždyť jsme Češi …..a oni taky lidi dost závidí, že jo……no… To jsem teď využila trochu argumenty některých ze starších debat na síti. 

Ale nechci být zlá a přísná, splést se samozřejmě může každý – je to lidské, pak je tedy na zváženou, jestli jde o nevědomost, případně ještě ta naše česká flegmatičnost, kdy to zkrátka neřešíme, nebo naopak cílený úmysl takového jednání a snaha „vytřískat co nejvíc“…

A tady je bod zlomu, v dnešní době jsou blogy cenným reklamním prostorem. Get Boost  je agentura, která zastupuje zejména youtubery a propojuje je s firmami, které jejich prostřednictvím potřebují dostat do povědomí svůj produkt či službu.

A tento proces popsal v rozhovoru pro Forbes jeden ze zakladatelů této agentury Tomáš Gavlas následně: „Je to autentické, takže v tom diváci nevidí klasickou reklamu, vůči níž jsou už imunní.“ 

Napsala jsem vám sem tu doslovnou citaci proto, že bych chtěla, abyste se nad ní alespoň chvíli zamyslely. Ve spojitosti s blogy, články, videi… a vašim vnímáním těchto věcí.

Dostáváme se totiž k dalšímu bodu debaty.

 

 

Opinion leader

Opinion leader je osoba, která do značné míry ovlivňuje mínění určité skupiny, toť obecná definice. Osoba, která má důvěru své „smečky“ a tu „smečku“ vede, kam uzná za vhodné, toť realita.

Osobně tedy rozlišuju mezi postavením čistě jen bloger či i opinion leaderem.

Bloger je člověk, který rád píše, točí, tvoří a dělá to čistě pro své potěšení bez nároku na hmotnou odměnu, zkrátka je to čistě jeho hobby. Každý bloger tedy není automaticky opinion leader ve smyslu reklamy. A každý blog není skutečně reklamním prostorem.

Opinion leader je člověk, který sice píše, točí, tvoří, ale je to na popud další strany (můžeme říct, že na objednávku) a navíc za odměnu, či přesněji profit – který může být finanční, nebo jiného charakteru. Zkrátka myšlenka, že se na blogu objeví ten či onen krém, první napadla firmu a nebo na tom firma má větší zájem.

Opinion leader může být tedy současně bloger. Ale ne každý bloger je i opinion leader (ve smyslu reklamy). Tyhle role se můžou a nemusí prolínat a být různou mírou zastoupené.

Dneska i na blozích samotných najdete přímo případně popis toho, jaké projekty, či jaký typ reklamy je dotyčný autor schopen na míru pro firmy vytvořit. Pokud se mu nechce spolupracovat s firmami přes agenturu, je to jedna z cest k získání klienta v oblasti reklamy. O tom, proč tedy vůbec existují agentury, si povíme později.

Taková malá vsuvka – můžeme se na to celé dívat svým způsobem jako na úspěch, když se blogerovi podaří uzavřít zajímavou smlouvu o spolupráci např. s agenturou, protože předpokladem je zejména odběratelská základna a celkově jeho dosavadní výstupy a výsledky, které pověření marketingoví pracovníci prozkoumali. Výsledkem je, že dostává zaplaceno za něco, co bylo kdysi pouhým hobby a to je určitě příjemné.

Je zajímavé, že i zde platí, že muži mají daleko menší problém hovořit otevřeně a na rovinu o svém úspěchu a být konkrétní, jako je i třeba zastoupení agenturou, odměňování, či obecně o penězích apd. U žen to je jiné. To má ten virtuální svět s reálným společné.

U žen se spíš člověk setká s mlčením, nebo zpochybňování svých výsledků a kdyby je nechal mluvit ještě o chviličku déle, tak má pocit, že nemají ani na inkaso, často mám u žen i v běžném životě pocit, jakoby se snad za svůj úspěch styděly a děsily se představy, že snad někdo zjistí, čeho dosáhly.

A když už jsme to nakousnuly, tak si dáme ten výdělek.

 

 

Příjmy blogera

Věčná otázka - zda se dá blogováním živit?

Pokud máte na mysli jen psát blog a ještě k tomu česky, tak prakticky ne. Malá odběratelská základna, která je dána tím, že ČR (+ případně SR) není zkrátka USA + ostatní anglicky mluvící země či lidé, vám brzo přistřihne křídla. Pro nás je třeba 100 tisíc odběratelů už hodně, v USA je to jen něžný rozjezd…

Takže příjmy v ČR je potřeba kombinovat. A variant máme na výběr několik. Záleží tedy na vás, pro co se rozhodnete, co vám vyhovujete a taky jak daleko chcete v některých věcech zajít.

Blogy samotné můžou přinést zisk z umístění reklamních bannerů, nemusí to být samozřejmě závratné částky, ale když zvážíte, že námaha a další náklady jsou minimální, může to být pěkný přivýdělek, taky se platí za interaktivní odkazy přímo v článku např. na e-shop, které můžou být ohodnoceny fixní částkou, nebo nějakou sjednanou výši provize podle prokliků, na což jste určitě i v diskusích pod články narazily mnohokrát. Samozřejmě, že takhle nefungují všechny odkazy automaticky, ale dojednat jde mnoho.

Stejně tak může být zpoplatněno sepsání článku, umístění fotek produktu a to nejen na vašem blogu. A tady se dostáváme k zásadní věci.

Dneska je důležité zvlášť z pohledu marketingu, aby bloger měl samozřejmě slušnou odběratelskou základnu, ale taky dosah na více sociálních sítích.  Pokud možno obsáhl aspoň všechny ty hlavní jako je YouTube, Instagram, Facebook, Twitter, Snapchat. Tím pádem pak případný zásah reklamou může být o to víc efektivní.

Z tohoto pohledu je pak hlavně zajímavé YouTube a tedy točení videí. Ke kterému se automaticky tak nějak dá připojit ještě vám už známý výdělek z AdSense Google. Ten výdělek je ovšem zajímavý až od většího počtu odběratelů či zhlédnutí. Magické číslo šťastného života je v obou případech ten první milion – odběratelů, zhlédnutí. Jinak se na to můžeme dívat spíš jako na nějaké to „kapesné k dobru“, ale o příjmu pro pohodlný život se mluvit nedá. Na druhou stranu -  zkuste to vysvětlit některým mým kamarádkám, které mají hrubou mzdu 9200,-Kč na měsíc a za bydlení v 1+1 zaplatí víc než 80% svého čistého příjmu, že to je zanedbatelné… Takže to jen k tomu individuálnímu vnímání hodnoty peněz.

YouTube je ale zajímavý ještě jednou věcí, je to naprosto nejlepší platforma pro skvěle cílenou reklamu, byť Instagram taky není marný. Ale k Youtube - kde jinde byste mohli hučet do ideálního potencionálního zákazníka i desítky minut, že danou věc prostě „potřebuje“. V klasické televizi by se firma za takovou reklamu nedoplatila a navíc většina z nás by šla v tom čase beztak na WC nebo pro brambůrky. Na Youtube ale míří firma velmi přesně na svoji cílovou skupinu a ta ji ochotně naslouchá skrz kanál blogera.

Ve světě, kde to mají dost usnadněné větším počtem potencionálních odběratelů (viz zmíněné anglicky mluvící země), se ale od takových věcí spíš upouští. Tedy přesněji od toho, že videa jsou reklamou na zakázku, za kterou je sjednána finanční odměna. Přechází se spíš na čisté a svým způsobem elegantní příjmy z Google AdSense a hotovo. A je to i z důvodu větší kontroly porušování právních předpisů v oblasti reklamy.

U nás se jde zatím kapku jinou cestou…. A kousneme do dalšího jablíčka.

 

 

Agentury

Tyto společnosti zprostředkovávají spojení značky a vhodného opinion leadera. Dá se říct, že to je vlastně taková „seznamka“, aby se ti dva, co se k sobě tak hezky hodí, našli snadno a rychle. Vše by bylo krásné a sluncem zalité. Agentury pracují i s více než 100 blogery, pokrývají různé oblasti a jsou často schopny zajistit propagaci pro všechno možné – ráj pro firmy, které potřebují protlačit své produkty k zákazníkovi.

Všem to šetří čas a nervy, ideální -  zdá se. Vždyť i filmové hvězdy mají své agenty, kteří za ně dělají to nepříjemnou práci…. A reklamní agentury tady mají po sametové revoluci už taky své pevné místo.

Trochu nepěkné na tom všem ale je, že vysoká úspěšnost takovéto zprostředkované reklamy vychází často i z předpokladu, že ji jako reklamu sledující či čtenář nevnímá, neb tak není ani zřetelně označená. Relativně nové prostředí, kterým blogosféra je, otvírá cestu „ k novým výkladům práva“ a k novým „kličkám“. Ostatně hledání pověstných děr v zákoně je tady tak trochu národním sportem.

Takže pokud dojde k tomu, že není nikde uvedeno, že se jedná o reklamní sdělení, hrozí, že bude udělena sankce. A tady máme jeden z hlavních důvodů, proč potřebujeme k uzavření „šťastného reklamního svazku“ onu agenturu.

Česká právní praxe říká, že případnou pokutu za skrytou reklamu totiž dostane právě agentura a vyřídí otravnou administrativu, ale současně to má velmi často ošetřeno smluvně, že případné tzv. další vzniklé náklady spojené se zprostředkováním a zajištěním reklamy pro klienta, klient dodatečně uhradí.  Navíc to už tak nějak patří k „dobrým mravům“ v branži, že to takhle funguje, protože i s pokutou to klienta nakonec vyjde moc pěkně a může být spokojený. V klasické televizi nebo na za lesklé stránky exkluzivních magazínů by si ještě musel v takovém rozsahu těžce připlatit a úspěch by nebyl zdaleka takový. Dneska jedna fotka na IG správné osoby zvedne často zisky firmy líp, než super reklamní shot se známým hercem, což se týká hlavně zákazníků do 35ti let.

Takže agentura je spokojena, klient je spokojený a bloger? No, ten je přece taky spokojený. Jak jsem říkala v pasáži o výdělku – je nakonec jen na vás, jak daleko chcete zajít.

Samozřejmě, že takové kličkování, „rozdávání dárků“ a neoznačování reklamních sdělení je obcházením zákona a firmy a hlavně agentury spoléhají na to, že prokazování není vždy zrovna snadné a že se nakonec sankcím vyhnou.  

Takže pojďme si říct, co říká o tom všem české právo.

 

 

Skrytá reklama  z pohledu zákona  (doplnění k označování PR produktů a reklamních sdělení) 

Skrytou reklamu upravuje zákon č. 202/2015 Sb., který je účinný od 17. 8. 2015 a konkrétně to řeší v § 2, písm. c. Před tímto datem byl platný zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, ale ve znění ohledně skryté reklamy nedošlo k zásadní změně, jen se nám to o písmenko posunulo výš, protože reklama založená na podprahovém vnímání se nám přestěhovala, tady byla kapku duplicitně a tedy zbytečně a EU nás na to taktně upozornila, ať si to opravíme.

Reklama a skrytá reklama mají z pohledu zákona shodnou podstatu věci, je to jakékoliv veřejné oznámení určené k podpoře prodeje, nákupu nebo pronájmu výrobků nebo služeb a to za úplatu nebo jinou protihodnotu. Důležitý je tam tedy ten cíl – záměr zvýšit prodej a pak případná poskytnutá protihodnota za takové sdělení jakožto odměna.

Skrytou reklamou pak je ta, u níž je obtížné rozlišit, že se jedná o reklamu, zejména proto, že není jako reklama označena. Pokud z formy sdělení (forma např - billboard, nebo znělka označující reklamu v TV) není jasné, že se jedná o reklamu, pak je potřeba takové sdělení ( u blogera tedy článek, video) označit, např. tím, že recenzuji PR produkt.

Pokud to někdo nedělá, tak v první řadě šlape po právech ostatních (v tomto případě tedy odběratelů či čtenářů).  Jedním z těch práv čtenáře totiž je, že si může včas vybrat, zda chce či nechce být reklamou plně informován, což asi dosud nebylo pochopeno, že je pointou celé věci ohledně skryté reklamy – to právo volby. Můžeme to z lidského hlediska vidět i jako obyčejnou slušnost a vzájemnou úctu ke čtenářům a odběratelům. A taky můžeme ocenit jistou brilantnost práva, kdy zákonodárci pro jednou zohlednili i jiná fakta, jako třeba to, jak funguje lidský mozek a jak reaguje. Což je právě u skryté reklamy věc velmi zásadní a u podprahové je to doslova dech beroucí…. Bylo by to na delší povídání, ale je to rozhodně taky zajímavé a skoro i děsivé téma ;)

Proto nemám moc ráda hlasité argumenty typu, že člověk (tedy bloger) nevěděl a že tomu přesně nerozumí a tak to neřeší a že to není důležité apd. Na začátku blogování člověk nevěděl a neuměl dost věcí, ale dal si tu práci a zjistil si to, naučil se, zajímal se, což je ostatně vidět, o kolik se vše u mnohých posunulo a zlepšilo. Nevidím důvod, proč by tato záležitost, tedy určitá právní čistota, měla být posuzována jinak.

Blogování stojí kromě času a energie i peníze, většina časem investuje nemalé částky do techniky, různého vybavení, případně softwaru apd., protože to chce dělat dobře a na úrovni. Vynaloží i nemalé náklady, aby se mohla zúčastnit akcí a referovat o nich na blogu. Chodí na různé kurzy jako je kreativní psaní, různé kurzy pro fotografy, vizážisty, piluje další dovednosti včetně třeba cizích jazyků. To vše stojí peníze. Takže řeknu to asi takhle – když nestačí na pochopení výkladu reklamy a věci kolem ní Google zadara, tak právní konzultace stojí 500,-Kč za hodinu podle platných tabulek ;)

Vážně zvláštní, že pro virtuální svět máme stále jiná měřítka… neskutečně mě to fascinuje, hlavně poslední týdny… 

U blogů se pořád tak nějak jakože toleruje a debatuje, co jako jo a co jako ne…. Protože přece jen je to jen zábava a tak… Dávno ale není. Bologsféra je dnes nejen hobby, ale i byznys.

Častý argument (snad už ale spíš patřící minulosti - doufám), že jasně označená PR recenze pak bude prakticky nečtená, není pro mě žádná přijatelná obhajoba neoznačování, protože každá dobrá recenze především stojí na důvěře k autorovi a na kvalitních a úplných informacích a to je to, co je zásadní a co ocení chytrý čtenář. A jestli pak dobré info neocení – to je jeho volba a má na ni právo a k něčemu jinému ho zkratka nelze manipulací nutit. Navíc, já osobně určitě netoužím po tom, mít kvanta čtenářů na blogu, kteří ale nemají k mému názoru žádnou důvěru a tak si musím pomáhat jinak... Raději volím kvalitu, než kvantitu – a to ve všem. A věřím, že po tom touží snad většina lidí, kteří mají blog.

Je mi jasné, že všechno tohle může případně strhnout trošičku debatu. Ale shrnula bych to osobně už tak nějak „předem“ – na jednu stranu si myslím, že každého věc jak si to vede, sahat do svědomí nikomu nepotřebuju, od toho jsou tady zástupy čtenářů, kteří nejsou dneska ani naivní ani hloupí, naopak jsou dost chytří na to, aby si to případně vytřídili, co jim osobně vyhovuje a co případně ještě tolerují.

Já sama čtu i nějaké blogy, kde vím, že to autoři neoznačují neb to zkrátka např. neřeší, nebo si to neznačí, ale jejich názor mě k dané věci zajímá, tak to víc nepitvám a přečtu si článek či mrknu na video. Přesto mi příliš hlasitá obhajoba neoznačování ale nepřipadá správná.

 

 

Ale vrátím se k ještě k těm recenzím….

Takže nakonec není problém asi ani v tom, že se jedná o PR recenzi, ale spíš v tom, že PR se v Česku stále dělá tak nějak zmatečně, na hraně a podivně - v některých případech.

Jistou možnost dokreslení celkového dojmu z produktu pak nabízí zmíněné sledování debat pod článkem, neb víc hlav víc ví a kombinace více zdrojů informací je určitě správná cesta. A tedy i kombinace více recenzí, včetně těch mimo ČR, jak třeba některé z vás zmínily v debatě.

Ty debaty pod články a vůbec na internetu jsou zajímavé ještě z jednoho pohledu. Není výjimkou, že zde narazíte i na někoho, kdo má větší přehled než blogerka sama. Ano, takových lidí je opravdu taky dost. To, že má někdo blog, neznamená, že ví víc. Nejen protože i blogeři jsou pouze lidé a mají jen jeden obličej a jedno tělo a jeden život, jejich den má 24 hodin stejně jako u ostatních lidí, ale čistě i proto, že zkrátka autorky blogů nejsou jediné, které se myjou, mažou, líčí a zkouší taky spoustu nových věcí (případně doplň -  cestují, čtou knihy, hezky se oblékají a milují módu…). Naše milé sladké země ČR & SR jsou plné skvělých a chytrých žen a holek s rozhledem a ne všechny touží mít blog, mnohým stačí zkrátka nějaká menší platforma, často třeba jen ty debaty. Některé takhle zkouší třeba tu kosmetiku už řadu let dokonce desítky let, takže z fleku strčí většinu blogerek do kapsy. ;)

Takže to, že blogerka má vždy automaticky větší přehled než každý běžný čtenář, považuju za mylnou představu.

Nedej bože, když rozsah znalostí blogera o dané věci se rovná reklamnímu letáku a propagačním materiálům. V debatním souboji po rychlém testování může být pak dlouhodobým běžným zákazníkem ze zlatého trůnu vševědoucností takový bloger rychle sesazen.

Osobně ale mám pocit, že se blýská na lepší časy. České PR - tedy jeho pracovníci mají snad ty netrapnější přešlapy už ve většině případů za sebou a čím dál víc se začínají přiklánět k tomu, že jedna či dvě PR recenze od někoho, kdo má už před zahájením spolupráce vybudovaný nějaký vztah k dané značce, jsou lepší, než velká základna odběratelů a nebo přímo děsivá tsunami, která se prožene napříč celou blogosférou a zavalí, znechutí potencionální zákazníky x recenzemi ještě dřív, než vůbec stačí o nákupu pořádně zauvažovat.

Zkrátka takové to „ PR z přesvědčení“ je mi i vcelku sympatické. Stav, kdy vám protiřečení blogera nenarovnává doslova mozkové závity, ale cítíte tam ten přirozený soulad – že to miluje, či nemiluje a přesně ví proč, má na čem stavět, protože značku a produkt dobře zná a tohle tvrzení hlavně pak nepopírá něco, co řekl „před měsícem“.

A to je poslední bod, který osobně sleduju, to že někdo občas něco zkritizuje, co dostane jako PR produkt, není rozhodně něco, co pak dělá následně blogerovy recenze pro mě důvěryhodnější. Ono je to totiž takové trochu prázdné blogerské zaklínadlo abraka dabra upřímný jsem….  

Zkrátka zvažuju, že když chválí něco, co nikdy nebylo jeho srdci blízké a pak si sem tam zanadává, aby se neřeklo, nic to nezmění, neb blogera a blog vnímám v celkovém kontextu i v čase a daný produkt je jen jedním kouskem puzzle, který buď zapadne, nebo podivně nepasuje do celkového obrazu… 

Takže to je z mého pohledu dneska vše. 

Doufám, že vás článek zajímal a snad i bavil a dočetly jste až sem.

Napište mi, jak vnímáte recenze vy nebo cokoliv k těmto tématům, zajímá mě váš pohled. Budu se těšit na vaše postřehy ;)

Děkuji za všechny milé komentáře, pokaždé mi dělají velkou radost.

Vaše Iwi

 

Komentáře

Iwi, tleskám.
Jednak mi přijde, že nějaký podobný článek tu chybí a pak taky za to, co vše je v článku obsažené.

velmi se mi totiž líbí, jak skvěle vysvětluješ reklamu a skrytou reklamu a ono označování PR recenzí.
Mne jako čtenáře totiž silně vytáčelo, když jsem někde na blogu viděla recenzi a až v úplném závěru, titěrným písmem... bylo napsáno, že produkt dostali. Osobně mám pak pocit, že je mnou manipulováno, aniž bych měla právo volby a leckdy mi přijde, že se za to autor i stydí, nebo že si jen kryje záda a plní zákonnou normu a povinnost.
Proto jsem už před hodně dlouhou dobou přešla na tučné označení PR recenze hned na začátku, aby měl čtenář právo volby.
Co mne pak ale z pohledu bloggera mrzí, je fakt, že vznikne situace, kdy si kupuji produkty od značek, se kterými spolupracuji a již několikrát jsem se setkala s názorem, že to chválím proto, že s nimi mám spolupráci, ale už těm lidem nějak nedošlo, že jsem ze své kapsy té značce vložila minimálně stokrát víc na opakovaných útratách... neboť se u mne značka zabydlela. Právě jak jsi psala... funguje to, voní to... vznikl vztah :-)

Přiznám se ale, že v době, kdy PR tady dělávaly ty "mediální masáže", kdy vždy byla nějaká vlna produktů u spolupracujících bloggerek a pak to všude křičelo i z ostatních blogů, aby "byly v kurzu" mi tu blogosféru trochu znechutilo a teď už prakticky moc nečtu a poctivě si vybírám. Což je ale zase na druhou stranu asi přirozený řád věci.

Mám na tebe ale dotaz... týká se to toho rozlišení blogger a opinion leader. Jestli to chápu správně, člověk, který tvoří blog, i se spolupracemi, jedná se furt jen o bloggera. V okamžiku, kdy blogger začne pracovat na nějaký pracovní poměr pro danou firmu a v rámci své pracovní pozice se dostane i k testování a recenzování produktů... už to není jen blogger, ale opinion leader?
Jedná se mi totiž o počínající trend, kdy bloggerky díky své práci s blogem získají práci u firmy, pro kterou pak začnou dělat recenze, nebo se přímo podílí na PR propagaci.
Jednak se přiznám, že mi to z pohledu čtenáře trochu vadí a z pohledu bloggera už mi to nepřijde tak fér vůči čtenářům, protože už mi to přijde jako cílená manipulace se čtenáři. Sama jsem se totiž ocitla v situaci, kdy jsem poprosila firmu o rozvázání spolupráce a předání mé spolupráce další bloggerce, neboť mi firma nabídla místo a dle mého už se jedná o střet zájmů.
Pak mne zajímá ale právní forma v této situaci, měla by bloggerka uvádět, že již není vůči této firmě ve "stavu" blogger, ale opinion leader?

A poslední věc, líbí se mi, jak si naťukla i diskuze a neinformovanost bloggerek, které kolikrát omílají stále dokola jen to, co vyčtou z letáku, nebo jim někdo řekne. To je třeba pro mne důvod, proč dotyčnou vůbec nečíst.
Dříve mi to nevadilo, ale za poslední dva roky jsem do svého vzdělávání, v mé oblasti blogu, vložila množství peněz a času s cílem se vzdělávat, protože jak mám někomu radit, když nevím, zda to dělám správně. Jak mám nést to riziko, že já něco napíšu, doporučím nějaký postup, ale můj čtenář by to mohl převzít, začít to tak taky dělat, ale pak si ublížit? Existuje tady vůbec nějaká právní situace? Podle mne totiž ano.
Blogger, i když v dobré víře předává své laické postupy, postřehy... a měl by si uvědomovat, že čtenáři tyto postupy mohou převzít a fyzicky si ublížit. Pak už ale riskuji zdraví cizí osoby. Tím pádem bych případně měla být právně odpovědná za její ublížení, ne? Alespoň tak mi to bere logika.
U bloggerů v ČR, ale ostatně je to problém i v celém světě... mi vadí ta neinformovanost a neodbornost. Málokdo si totiž uvědomuje, že špatná, byť v dobré víře míněná rada... je stále jen špatná: Jak totiž říká zákon, neznalost neomlouvá.
Dost mi mne zajímal tvůj názor k tomuto průšvihu.

Takže předně děkuji za milý komentář, jsem moc ráda, že vnímáš článek jako přínosný ;) 

Teď k dotazům označování opinion leader a bloger. Bloger je samozřejmě každý člověk, který vede nějaký blog, nebo na nějaký přispívá (tedy bloguje) a zůstává jim i ve chvíli, kdy se aktivně věnuje nějaké formě reklamy - jak jsem psala tyto role se pak vlastně různě proplétají, či koeexistují současně. Dá se říct, že to je pohled z různých směrů a nebo z pohledu různých oblastí - internetu a reklamy. 

Opinion leader je pojem z marketingu, kdy se jedná právě o toho vůdce skupiny, kterou dokáže svým názorem ovlivňovat ostatní ze své skupiny. Pokud tedy pracovníci z marketingu dnes hovoří o blogerech, kteří jsou ochotní ke spolupracím, spíše je označí právě pojmem opinion leader než bloger, youtuber, či podobně.... 

Narazila jsem na názory, že čtenáři jsou přesvědčení, že vlastně všichni blogeři jsou tak nějak automaticky tvůrci reklamy. Tak to ale není, bloger může psát i pochvalné články o produktech a pokud na pozadí nestojí spolupráce, reklamou to není. A stejně tak - opinion leaderem se označuje především v marketingu člověk, za kterým stojí silná komunita - tedy vysoký počet čtenářů, odběratelů, které může případně názorově ovlivnit.

Takže označování bloger či opinion leader je spíš pro pochopení toho, kdy se jedná o reklamní sdělení a kdy jen o volnočasové hobby - článek/video. A povinnost označovat se váže jen k tomu, aby bylo z formy předem jasné (než čtenář/odběratel) investuje svůj plný čas a reklamě se podrobí, že o reklamu jde. Takže máš pravdu, zmínky malým písmem na konci článku jsou k zamyšlení....

 

K dotazu č. 2. Pochopila jsem to tak, že se ptáš, zda blogeři odpovídají za případné škody vzniklé z jejich špatné rady a jestli něco takového řeší právo. Záleží samozřejmě na závažnosti.

Od 1.1.2014, kdy začal platit nový občanský zákoník, vstoupil do platnosti § 2950, který říká, že kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. 

Tohle je spíš ale míněno na odborný výkon nějaké práce, nebo třeba odborné poradenské činnosti, za kterou jsem jako zákazník zaplatil. Ono se totiž řeší hlavně právě ty finance - dříve se v těchto případech ručilo do výše ceny sjednáné za službu, dnes je to až do výše vzniklé škody. 

 Je ale možné, že v případě nějaké spolupráce, kdy bloger vědomě bude propagovat nějakou dejme tomu zdraví škodlivou věc a způsobí tím ostatní lidem zásadní problémy a škodu, tak by se to dalo zvážit, ale myslím, že tam už by do hry vstoupily i další předpisy jako třeba zák. o ochraně spotřebitele, či veřejného zdraví apd. To by opravdu záviselo na tom konkrétním případu a rozsahu a okolnostech. 

Tady je znovu vidět, že blogosféra je stále trochu neprobádaný prostor a vše je tu stále "nové" a tak trochu "šedá zóna". A že v realitě fungují věci často přísněji. To ale neznamená, že na blogu může člověk jiné navádět k nebezpečným věcem.

 

 

mockrát děkuji za odpověď.
Mne teď k odpovědi na otázku číslo dvě, napadají dvě věci. S ohledem na péči o nehty.. viz kampaně firem na domácí sady gellaků a jejich následná aplikace. Jedná se totiž o to, že firmy neuvedly veškeré informace k postupu a bloggerky, které si neudělají akreditaci nejsou schopny jednak produkt řádně otestovat, dále pak upozornit na možné potíže a tlumočením informací, které jim poskytlo PR oddělení firmy, která jim poskytla produkty se s tím taky úplně nenamáhají.
Ne... totiž dochází k tomu, že když by 100% uvedly veškeré informace k aplikaci a odstranění, zákazník by věděl, že cílová částka produktu bude několikanásobně převýšena při opakované aplikaci a tím pádem by si tedy cílový zákazník produkt pravděpodobně nekoupil.
Blogger, protože je neznalý, na tuto věc neupozorní, špatně ji odprezentuje a čtenář, který si pak sadu na doporučení bloggerky zakoupí, se vystavuje riziku alergické reakce, v tom lepším případě.
Druhý příklad je třeba stříhání a nebo odřezávání kůžičky, zde hrozí riziko vniknutí infekcí, poškození nehtu atd... tudíž pokud blogger doporučí tuto úpravu, že se mu osvědčila... čtenář to převezme... může si tyto potíže způsobit a odpovědný je v obou případech blogger, v prvním navíc i firma.

Nebylo by tedy přeci jen rozumnější vybírat bloggerky podle odborné způsobilosti? než to hnát na kvantitu čtenářů?
Když bych to totiž aplikovala na kosmetiku... z logiky věci, bloggerka, která má profi kurzy, je schopna pravdivě a lépe zrecenzovat kosmetiku pro profi použití daleko lépe, než bloggerka, která na to žádné kurzy nemá a s profi kosmetikou se přeci jen občas pracuje jinak :-)
Smyslem mé myšlenky je tedy to, že firmy by si asi měly uvědomit fakt, že když už chtějí PR recenze, tak je lepší deset malých odbornějších, než jedna velká od laika, co to doma dělá na koleni.

K otázce číslo jedna děkuji za vysvětlení, trochu jsem to špatně pochopila :-) A teď už je mi to jasné.

Takhle - pokud je ten produkt určený pro domácí použítí, je zcela na firmě, aby hlavně na obalu, či v příbalovém letáku zákazníka upozornila na možná rizika. Např. nepoužívejte na otevřené rány - tedy záděry a oděrky, jsou logické. 

Stejně tak musí uvést složení a tedy zvážit, zda se alergické reakce mohou dostavit - zpravidla se to řeší tím, že se doporučuje (např. u barev na vlasy a jiných) použít produkt nejdřív jen v menším rozsahu a sledovat, jestli je vše v pořádku.

To, že to firma dobře ošetřené nemá a jedná se o produkt pro volný trh, je problém firmy. Rozumím, že chceš asi říct, že pokud by byla v oboru proškolená, věděla by to přestože to firma nikde neuvádí. Ale je předpoklad, že si produkt koupí i lidé, kteří recenzi nečetli / neviděli, navíc recenze není přece nedílnou součástí toho produktu, takže tady bych to na blogera nepřenášela. Samozřejmě, že ale je v největším zájmu firmy, aby případné rizika a negativní dopady byly minimální - tedy správné a úplné info na výrobku a správná prezentace. Je to na hraně, protože třeba klasická reklama je v tomto posuzovaná přísněji. 

Co se týče profi-postupů, kdy bloger uvádí špatný, nebo dokonce zdraví škodlivý návod, to je problém. Když půjdeš k profi-manikérce a ona si nevyčistí nástroje a zanese ti při pilování do lůžka mykózu a ty budeš doma díky tomu práce neschopná 6 měsíců (příklad z praxe), je to nedbalost a samozřejmě se takový zákazník pak na ní zhojí.... U blogera opět, šedá zóna, takže bych se podívala na smluvní úpravu k tomu danému PR projektu - je bloger způsobilý? Stačí jeho znalosti/dovednosti? Jak přesně prezentaci provede? Byl dostatečně informován? I firma by měla  mít zájem - neb nakonec je dost možné, že to padne na její hlavu (zvlášť pokud nemá řádně označeno vše a lidé se přidrží PR recenze, která je chybná.) Samozřejmě, že to už je pak otázka na soud a posouzení hlavně závažnosti té či oné situace.... zase třeba, to že mě 2 hodiny štípala oděrka je jiné, než 6 měsíců pracovní neschopnosti ... 

Vím, že bys asi chtěla jasnou odpověď ano či ne, ale ona ani ta soudní praxe takto nefunguje, je naprosto běžné, že o stejné věci i na stejném soudu dva soudci rozhodnout jinak .... :)  

ahoj Iwi.
Chci Ti podekovat za clanek a chtěla jsem se te zeptat, co to bylo s tou schorle manií. Nikde jsem nezaslechla, ze to byla reklama.

Děkuju moc :) 

K Schorle manií žádné konkrétní info nemám, takže možná bude spadat do kategorie, kdy se můžeme jen dekukovat nějaké závěr na základě nepřímých indícií. Ale samozřejmě se to nevylučuje, blogy dávno nežijí už jen krémem nebo knížkou zdarma. Milka, ale i Lentilky či další produkty, či značky už využili "potencionálu", který blogosféra nabízí... 

Vím, že třeba kampaň na Carling Cider Cherry, která proleťela sítí loni, tak patřila mezi nejpovedenější akce a cíl zasáhla spolehlivě ;)

Bylo pro ni vybráno 15 blogerů, kterým dorazil, jak jinak než "dárek" - velké kostky ledu a v nich zamražená flaška třešňové límošky, současně s iPodem, kde byla personalizováná zpráva a písnička ;) 

No, prostě vymazlené ;) 

Vyborny clanok! Velmi ma bavia taketo inside pohlady za oponu blogerskeho sveta. Trosku na tuto temu bola i skvela diskusia z Kongresu zien tento rok..hlavne prispevok Pavliny Louzanske zo Zootu (zaznam z diskusie som davala na blog tu --> http://www.peackapples.com/2015/07/suprise-at-womens-congress.html) o tom, ako su blogy vlastne super cielitelna nenapadna reklama, ktora sa vlastne ako reklama ani netvari..

Děkuju za kompliment, jsem ráda, že Tě článek oslovil ;)

A taky děkuju za odkaz, ráda jsem si početla i pustila záznam. Určitě tam padnuly zajímavé názory a postřehy.

Jestli Tě zajímají podobné články kolem blogů, dávala jsem na můj druhý blog před časem článek o autorských právech a fotkách (ve vztahu k blogům), opět je to delší text, takže případně kavíčku a něco dobrého na zub se sebou :) 

http://www.mazanykralicek.blogspot.cz/2015/06/autorskaprava-vyhrazena-an...

Super, precitala som si :) Taketo presahy blogosfery do vaznejsich sfer ma velmi bavia :)

Tak to je fajn, že Tě takové věcí baví ;) No, můžu říct, že takové témata jako autorská práva fotek na blozích či skrytá reklama rozhodně nejsou davově vyhledávaná - ostatně vidím to z rozdílů obou blogů - Mazaný králíček je velmi specifický blog celkově, dlouhé texty, né vždy "lehká" témata, pokud tam jsou zmíněné knížky, nejsou to zrovna vždy "oddechovky" a navíc minimum obrázků u textů :D Takové články si hledají čtenáře jinak, než pohodový relax z beauty blogu.... :) 

Njn, věčná otázka, jak jsi sama psala - zda ten zájem čtenářů nějak ovlivňuje to, jestli je či není téma spíš mainstreamem... ;) 

Krásně napsáno! Přijde mi, že spoustu milých blogerek, které kdysi psaly to, co je baví zlákaly firmy a PR produkty. Ted dělají jim dělají přikrášlenou reklamu a blog už pomalu nemají o ničem jiném a nedá se to číst. Vždyť je to jen samé Nespresso, Essence, Nestlé, Zajíc, Manufaktura, Brandooz, Bonami, Yankee candle, glami, Maybeline, atakdále atakdále....

Děkuji moc! ;) 

Souhlasím, že obsah blogu by si měl bloger celkově hlídat, aby byl zajímavý a mělo to snad nějakou hlavu a patu i jako celek :)

Spolupráce PR mi primárně nevadí, pokud se to dělá dobře, ale samozřejmě by se blog neměl změnit jen v reklamní letáček.... taky si ráda občas přečtu, co blogerka sama objevila, co jí stálo za nákup a takové ty postřehy "z holčičího lovu" někde v obchodě ;) 

Velký mišmaš taky nemám moc ráda - je to možná vývoj, ale jsou mi bližší blogy spíš tématicky konzistentní. Ze stejného důvodu píšu i já nakonec dva, aby si každý mohl vybrat, co je mu sympatické a těch lidí je vcelku dost, kteří volí třeba jen tento beauty blog ;) :) 

Milá Iwi, článek se mi moc líbil a celkově mám tvůj blog moc ráda. Jsem ráda, žes změnila komenty, bo jsem byla na předešlý způsob komentování buď moc hloupá nebo možná líná :)
Každopádně za článek palec nahoru!!

Děkuju moc za všechny komplimenty, jsem opravdu ráda, že se Ti nejen článek, ale i blog líbí.

Jinak sama mám ze změny komentování radost, je to určitě víc přátelské. Sice s roboty ješte komplikace jsou, ale lepší se to ;) :D 

Zajímavý článek i pro naprostého laika :-) Jako takový ale musím říct, že mě nerozčiluje/neudivuje třeba skrytá reklama nebo PR "recenze" - mám přece dost vlastního rozumu, abych si z toho vyfiltrovala kýženou informaci... ale co mi připadá směšné, je vzájemná "podpora" všech blogerín, které se - v rámci pofiderní reciprocity, téměř povinně? - navzájem lajkují jak o život (i kdyby se jednalo o naprostý nesmysl) a pokud už do blogísku napíšou nějakou reakci, tak jen proto, aby tam uvedly adresu svého blogu.
Zvláštní komunita :-)

Jsem ráda, že Ti článek přišel zajímavý, děkuju :) 

A souhlasím, že časem si asi je čtenář schopen vyfiltrovat to pro něj dobré a potřebné. Na druhou stranu i výzkumy ukazují, že sdělení, které není označeno jako reklamní má od čtenářů 10x vyšší důvěru, než to reklamní. 

A ke skryté reklamě - ono to v tom článku rozepsané není, protože by byl opravdu už dlouhý, ale skrytá a třeba i podprahová reklama cílí hlavně na naše podvědomí, skrz které pak ovládá naše rozhodnutí.... Je to věc, kterou lidé neumí ve svém mozku změnit či ovládnout a proto je taky zákonem zakázaná, protože jediná možnost, jak se nestat loutkou je, že nejsem takové reklamě vystaven.

Co se týče blogosféry, už jsem to vícekrát zmiňovala, je to zkrátka takový virutální holčičí internát ;) Najdou se tu fajn lidi, s kterými člověka spojí zájmy i podobný náhled na některé věci a pak jsou tu lidi, kteří si třeba nevyhovují či jsou příliš rozdílní, ale stejně jako na intru - prostě se nemusí nutit k tomu, aby spolu komunikovaly ;) Nikdo z nás není takový, že by ho milovali bezvýhradně všichni... 

A odkazy mi osobně nevadí, když jsou k věci, sama je ale krom asi výzvy u Ilovemakeup.cz nedávám, spíš zmíním, že jsem o tom psala a kdo má zajem, ať si najde, vím, že lidi jsou šikovní ;) 

Přidat komentář